G R A F I T
MINULOST I SOUČASNOST KAPELY
Kapelu Grafit založila v únoru roku 1979 parta rockových muzikantů z Prahy Žižkova, kterým v tom roce režimní úředníci jako reakci na jejich nekonformní vystupování zakázali hrát pod jejich původním názvem Tranzit. K Jardovi Bařinovi (klávesy, zpěv) a Frantovi Perničkovi (kytara) se přidali Mirek Rýdl (bicí) a Jirka Jánský (basa) a v duchu hesla "na nás si nepřijdou" dál hráli po tancovačkách v Praze a širokém okolí. Sláva české skupiny s drsným repertoárem anglických a amerických kapel se šířila po kraji. Po dvou letech se dostavila "ponorka"a tak za bicí nově usedl Vlasta Kniha a s basou přišel Evžen (žabža), který se zároveň postavil k mikrofonu. Kapela získala možností střídání zpěváků na barevnosti a s autorským přispěním textaře Bédy Sebery byl převládající převzatý repertoár postupně nahrazován novým původním. Basista Evžen se postupně začal prosazovat také jako textař nových písniček. Stálý tým doplňoval zvukař Láďa Rýdl , osvětlovač Zdeněk Svoboda , bedňáci Barel a Gappa. Kapela v této sestavě za roky společného hraní sjezdila tancovačky i festivaly po celé republice a vytvořila snad stovky písniček, z nichž mnohé jsou již zapomenuty. Ty nejlepší písničky z tohoto období se ale staly součástí legendy této kapely a na páscích (a dnes CDčkách) kolují mezi fanoušky této sestavy dodnes. V roce 1989 ke Grafitu přešla z OK Bandu "malá zpěvačka s velkým hlasem" Kačka Vondráčková a s ní se kapela částečně vrátila i k převzatému anglickému repertoáru. Neobyčejné hlasové schopnosti Káti byly bohatě využity i při skádání vlastních písniček. Nové možnosti využil Grafit například i při svém vystoupení na mezinárodním rockovém festivalu ve Vídni v roce 1990. V roce 1997 začala kapela tak trochu přešlapovat na místě a situace vyvrcholila odchodem zakládajícího člena Jardy Bařiny a několik měsíců nato i zpěvačky Katky. Tu nahradila Blanka Fuxová a ke kapele se přidal také kytarista Jaromír Kalous. Noví členové přinesli i nový vítr do plachet a tak vznikl vlastní repertoár na míru pro tuto sestavu. S tím kapela vystupovala do roku 2004, kdy Blanka i Jaromír odešli za vlastními projekty. Rok 2005 byl obdobím hledání nového zpěváka a v této době se na oslavě narozenin sešli Jarda , Franta , Vlasta , Evžen a Katka - a bylo to původně myšleno spíše jako recese, když se dohodli na uspořádání jednoho vzpomínkového společného vystoupení s původním repertoárem z 80. a 90. let. Tento koncert měl nečekaný úspěch a přišla řada pozvání na další vystoupení. A tak se, vlastně nečekaně, v roce 2006 kapela opět naplno rozjela v tomto, už legendárním složení. Původní písničky, jejichž nahrávky léta nepřestávaly kolovat na kazetách a cedéčkách, si zpívá publikum společně s kapelou. U stejného repertoáru kapela zůstala i poté, co si Káťa vyhlásila umělecké prázdniny. V roce 2011 se Jarda Bařina - původně žižkovský patriot a později ozdoba Jižňáku – přestěhoval do Mnichova. Společně s Jardou se tak z kapely vytratily klávesy a původní písničky dostaly svěží kytarovou podobu. Pro kapelu to byl nový impuls, ve třech hraje opět jako o život a je na ní znát, že ji to i po třiceti letech společného hraní opravdu baví.